DAMALOVÉ
Zobáky rajek trčí z nosního septa, nahotu krášlí ozdoby z kasuárů a rajek. Lupeny tara suplují deštníky, zpěv přechází ve skřeky. Řeka nahých těl s širokými kotekami na přirození eskaluje. Království kouzel vládnou mystéria a úsměvy. Had desítek nevyskákaných těl mává luky s bojovými výkřiky, louhuje kombinací strachu a mrazivého nadšení. Proud nahoty hrozí zřícením do řeky. Unáší něco nadpozemského, válcují nahé doteky a vřeštění. Doprovodem blaha je skřípání zubů, typický projev místních chlapů, na který je třeba si zvyknout. Nebrousí si zuby k útoku, naopak. Zvuky zubní skloviny vyjadřují vrcholné štěstí.
Pohřeb. Domorodce poodhalují souvislosti. V osadě zasáhla smrt. Poslové okamžitě roznesli zprávu o mrtvém do okolí, připravují smuteční trachtu. Mrtvé tělo je vystavené na dřevěné šikmině, kam proudí známí za rozloučením. Vzduchem práská místní zvyk zalamování prstů. Prostředníček se vloží mezi prsty kamaráda a jeho prudké vytažení vydává zvuk lusknutí. Při uvítacím žalozpěvu stojí muži na jedné noze, druhá je ohnutá vpřed. Pravá ruka tře lýtko ohnuté nohy, levá utírá slzy z pevně sevřených očí. Jako šlehnutím prutu je ponuré chvíli konec, žal se rozbíjí. Opakuje se znovu s dalšími příchozími, kteří přinášejí pásy z mušlí, sítě, prasata a batáty. Plačky se střídají v odhánění much z mrtvého, mohutné lupeny v rukou se kývají nad bezvládným tělem jak smuteční palmy, nářek drásá duši. V tropickém klimatu se slunce opírá zostra a na mrtvole je to znát. Přiletěly se rozloučit mouchy z širokého okolí, tělo halí černý bzučící flór. Krvavá jatka zabíjení prasat vrcholí hostina, na které vůdce pohřbu krájí prasečí kůže na pruhy. Každý muž dostane svůj díl a všichni si pomažou těla tukem. Po kremaci se zbytky těla vyberou z popela a svážou do banánových listů, popel vysypou za mužskou chýší. Tři dny oslav mají upokojit duchy, dary je odškodní. Po smrti duch opustí tělo a zůstává nablízku. Potuluje se prý nocí kolem táborů. Ochranné hrazení má udržovat duchy dál od chýší. Naříkání zaplaší ducha mrtvého, který nemůže ukrást blízké. Chválením dobrých skutků lidé duchy utvrzují, že na ně nezapomněli. Po smrti v boji je duch zdrojem neštěstí. Nestačí jen pohřeb, je třeba zabíjet. Když se někdo probudí ze snu o zemřelém, musí okamžitě spustit nářek, aby ducha odehnal. Pokud se zjeví jméno viníka, rodina má právo požadovat jeho vydání.