LANIOVÉ
Místní zručnost je neuvěřitelná, domorodci jsou s džunglí a propojeni. Vše je jednoduché, se vším si ví rady. Při výrobě pastí nebo opravě „nůše“ odběhnou do džungle a vrací se s potřebným ratanem, který mačetou štěpí a pruhy namotávají na loket. Při stahování kůry či každé improvizaci jsou vynalézaví. Vše je účelné a jednoduché, lehké jsou i pohyby mačet. Švih je krátký, při sekání lián se nenapřahuje celá ruka, jen lehce pracuje zápěstí. Přesto je úder dostatečný. Pohyby jsou elegantní i úsporné zároveň. Všichni musí přežít s prostředky doby kamenné. Voda se nosí od potoka v dutině bambusu nebo tykvi, oheň se rozdělává třením ratanu. Neznají nádoby, zeleninu s masem opékají a dusí mezi žhavými kameny. Kamenná doba vyrábí jen co je nutné pro přežití. Toho není moc.
Přírodní život je i čekání. Na dostatek batátů a prasat, aby se dala vyplatit nevěsta, vysekat v divočině paseka, postavit chýše a založit rodina. Nadbytek je zde jen času. Tak poposedávají u ohně, kouří a klábosí. O čem vypráví? O poslední slavnosti prasat, která je vrcholem života, oslavou radosti, plodnosti a obchodu. Vyměňují při ní prasata, ženy a historky. Splácejí se dluhy a zadělává na nové. Slavnost je vrcholným svátkem života, obžerství a kopulace.
Pod příkrovem tajemné džungle žijí lidé, kteří nás mohou mnohému učit. Vědí, jak přežít v extrémních podmínkách, jaké byliny se používají k léčení (čtvrtina farmaceutik pochází z džungle). Domorodci umí vše, co by v džungli měli umět. Výpravy odhalují, co vše neznáme a co je třeba se ještě naučit. Je toho hodně!