NEJVYŠŠÍ LEDOVCE
Postupně jsme vystoupili na nejvyšší hory Nové Guineje.
Horští bohové stáli při nás!
Carstensz Nejlepší z motorů zvědavost tlačí do krátkého hangu. Bílé vrcholky! Sníh! Jsme pod rovníkem Tichomoří? Po zapařeném skleníku tropické džungle stojíme pod ohromující masou sněhu a ledu nad bílými vápencovými skalami. „Ledovce!“ křičím dolů ve stejném nadšení, jako se asi nesl výkřik „Země!“ z Kolumbova strážního koše při spatření Ameriky. Léta byl nejvyšší vrchol Guineje Puncak Jaya, Vítězná hora. Správnější je však Carstensz nebo Carstenszova Pyramida, ale název není zásadní. I výška se v mapách různí, uvádí 5 030 metrů. Nejvyšší horu Austrálie a Oceánie domorodci nazývají Dugundugu, papyrus, po našem šáchor. Čistá běloba horského sněhu připomíná bílé květy bahenních rostlin. Sen spatřit z horského hřebene Arafurské moře je realitou. Jižní strana je krásnější než odvážné představy. Z věčného sněhu shlížíme do tropické džungle o pět kilometrů níž, mořské azuro je 80 km daleko. V bujné zeleni se rýsuje hnědá chobotnice ústí řek. Odsud holandský mořeplavec Jan Carstensz poprvé spatřil ledovce, co nás právě obklopují. Senzační objev ledu v Tichomoří šokoval. Tam dole byli zabiti a snědeni námořníci Carstenszovy výpravy. Krutý konec objevitelů v rukou (nejen v nich) kanibalů. Za námi je zelený koberec džungle. Z ostrého hřebene padají kompaktní kolmé stěny! Bojujeme o čas, v poledne přichází srážky. Led, sníh, skála, jáma vlevo, propast napravo. Exponovaný hřeben má vše. Po kritickém místě jdeme do smyček. Druhé klíčové místo kombinuje záludnosti. Traverz, slanění, šplhání... lezecká abeceda na pár metrech. Velkou věž traverzujeme zprava a sněhové plotny táhnou vzhůru. Je to tady! Vyhráli jsme, dál už není kam! Společnou nohou na finální výšvih ke společné radosti. Rozesmáté štěstí nelze popsat. Opojné pocity jako po vášnivém milování.
První Čech a první Slovák v historii..
NGGA PULLU dle Petera Hámora. „Když jsme den po výstupu na Carstensz i my s Rudou stáli na sněhem pokrytém vrcholu Ngga Pulu, chápal jsem, co měl na mysli Harrer. Žádný výstup nezačíná na úpatí a nekončí na vrcholu. Každé hoře dáváme kus života – čas, kdy jsme plně v její moci a ona zaměstnává mysl i srdce. Odměňuje dobrodružstvím i nezapomenutelnými zážitky. Ani jedna hora mi nedala tolik krásy, poznání a emocí jako Carstensz.“